Setkávám se s lidmi, jejichž život navenek funguje —
a přesto uvnitř zůstává pocit prázdna nebo velkého vyčerpání.
Ne proto, že by dělali málo.
Ale proto, že už dlouho jedou z tlaku, výkonu a kontroly.
V tomto prostoru se hlava může na chvíli zastavit a tělo dostává prostor promluvit.
Vhled se neobjevuje skrze snahu,
ale skrze uvolnění toho, co už není třeba držet.
Růst nevyžaduje vždy pohyb vpřed. Někdy je největším posunem návrat k vlastní integritě a stabilitě