Setkávám se s lidmi, jejichž život navenek funguje —
a přesto uvnitř zůstává pocit prázdna nebo tichého vyčerpání.
Ne proto, že by dělali málo.
Ale proto, že už dlouho jedou z tlaku, výkonu a kontroly.
V tomto prostoru se hlava může na chvíli zastavit a tělo dostává prostor promluvit.
Vhled se neobjevuje skrze snahu,
ale skrze uvolnění toho, co už není třeba držet.
Někdy není potřeba další krok vpřed.
Spíš dovolit si být víc tím, kým už jste.