Každá chyba je potrestána a okamžitě napravena a zajištěno, aby se už nikdy neopakovala. Vše je pod kontrolou a neustálym dohledem, zda se vše vyvíjí podle plánu.

Dle slov mámy si vymýšlím Storky o zlé matce, která za všechno může. Můj pohled je takový, že když je dítě velmi citlivé ( mentální projektor) a nemá šanci se bránit jen nasávat jak houba, bylo to pro mě zničující. Chápu to, její dětství bylo pravděpodobně ještě horší než moje. Já z toho mám jen ADHD a PTSD. Cítím se ve vztazích jak autista a když jsem zpracovávala svoje pocity z dětství a prožívala je znovu ve svém těle, nedalo se to chvíli vydržet a myslela jsem, že vyskočím z kůže, doslova. Nedá se ten pocit ani popsat. Je to stres, který se nedá zvládnout. Díky terapiím jsem pochopila, že všechny moje astmatické záchvaty, byly panic ataky.

A jak se to mohlo stát?

Znáte ten pocit narodíte se jako dráček, ale vaše matka vás vidí jako ovci. Dráček je pro ni nepřijatelný. Vyvolává v ní hrůzu, drak je prostě hrozný. Kdykoliv projevíte svou draci přirozenost, strach matky okamžitě zavelí a napasuje vás do kůže ovce za každou cenu a vy jako malé dráče pochopíte, že pokud chcete, aby vás matka ovce měla ráda musíte být jako ona, protože jediné tak je to správné. Ona to myslí dobře, chce abyste se měli v životě dobře a dělali jí radost. Naučí vás skvěle, jak používat ovci tělo, jak mezi ovcemi se cítit spokojeně a jak se mít v životě ovce 🐏 fajn a v pohodě. Jediná chyba v tom. Jejím konceptu je, že jste drak. Ale to už ani vy nevíte. V procesu nasávání a přijímání svého okolí, jste se ztratili a myslíte si, že jste ovce. Žijete život ovce a myslíte si, že je to tak v pořádku. Vůbec se necítíte, jste celý zmatený, ale posloucháte ovce kolem a ty vám jen potvrzuji, že jste v pořádku, i když vy se tak občas necítíte a přijde vám, že prostě nějak nezapadáte...