STORIES OF LIFE
Cítím se nešťastná, neviděná, nemilovaná.
A nevím Proč!
Pohádky vždycky končí - a pak byli šťastní až do konce života.
No zažil to už někdo? Já teda rozhodně ne. Kde dělám pořád chybu?
Vysvětlení jem našla v principech konstelací - to, co většinou dává vztah dohromady je bolest. Ano nejdříve je to láska, chemická reakce, výbuch hormonů a totální přitažlivost. Potom přichází prozření a začíná práce na sobě a vztahu.
V tom druhém vidíme sebe a svoje zranění a on to samé vidí v nás.
Vztah znamená měnit společně naší bolest v lásku.
story
Můj příběh o tom - Když díky konstelaci konečně energeticky spočinete v objetí svého otce, kterého jste se nemohli celý život dočkat a konečně máte to, co vám tak chybělo a vy jste nemohli přijít na to, co to je a co Vám tak chybí...
Tato zkušenost cítit muže a mužskou energii mi nebyla doteď umožněna, je to obrovská úleva si to teď dovolit prožít...
Konečně. Konečně mohu být s tátou, on mě vidí, vnímá, je tu pro mě a jeho energie proudí ke mně a to nejlepší je 🌟, že ji mohu přijímat, umím ji přijímat!
WOW.
Teče přirozeně a přirozeně je přijímána mnou, nemusím nic dělat, o nic se snažit, o nic prosit 🙏. Je to proces, který se děje a já jen jsem a přijímám tu energii, která mi patří, která mě vyživuje a dovoluje mi být ženou, která už má bezpečí a proud energie od táty a je tím vyživena.
Nepotřebuji už nic od manžela, nepotřebuji už nic od syna, nepotřebuji už nic od jakéhokoliv muže.... Ta energie, kterou jsem tak dlouho hledala a celý život potřebovala, už tu je, už proudí, už se v ní koupu a proudí neustále. 😊
Nestalo se to ale samo sebou, předcházelo tomu uvědomování si,
jak se vlastně se svým manželem cítím, že to není idylka, jak se někdy může zdát.
Že někdy, když jdu hlouběji a dovolím si více cítit to, co se ve mě děje - uvědomuji si, že ho necítím, že nic neproudí, že nejsem nic schopná přijmout. Jako by tu ani nebyl a přitom tu je.
Že je to trochu v mém životě záhada. Měla jsem období, kdy jsem z cizích mužů měla strach, když mě oslovili, vnitřně jsem utíkala a navenek hrála hrdinku.
Cítila jsem se ve vztahu často nešťastná, neviděná, nemilovaná. Snažila jsem se pro manžela dělat možné i nemožné a stejně se nic neměnilo. Cítila jsem se pořád stejně a hrozně a tak mi nezbylo, než si jako pokaždé uvědomit, že to, co se ozývá a bolí je ve mě a je moje zraněná část, která volá o vyléčení.
Skrze vztahy s mým manželem a synem jsem tuto moji bolest poslední dobou hodně cítila, moje zranění se ozývalo a bolelo a zvalo mě k vyléčení.
Měla jsem pocit, že tu manžel nebyl pro mě a neviděl mě takovou, jakou se cítim být a jsem.
Já sama jsem se tak neviděla a nechápala, že si nemůžu dovolit být tím, kým se cítim uvnitř, když ke mě neproudila energie od mého otce.
Nejdříve jsem díky vizualizaci uviděla obraz vnitřního nastavení, které tak bolestné prožívám - já zoufalá se snažím rozbít tlusté plexisklo, za kterým vidím svého otce a nemůžu se k němu dostat... Po nekonečných pokusech to rozbít se svezu zoufalá a vyčerpaná na zem a nevidím řešení a jsem úplně na dně.
Dalším krokem byla vizualizace na léčení tohoto vnitřního nastavení. A potom i vědomé přijímání energie od muže.
Toto téma vyžadovalo více času a více práce na sobě. Nebyla jsem schopna se s energií mého otce spojit jen ve vizualizaci bez konstelace a přijmout nový obraz a nové nastavení do své reality. Potřebovala jsem ten obraz a nastavení plné pocítit a procítit v konstelaci a uvědomit si, že je to vůbec možné. Mohu být se svým otcem a čerpat energii, kterou mi posílá... 😊Uvolnit se a dovolit si to.
Posledním krokem byla konstelace, kdy jsem si téma plexiskla a moje zoufalé a bezmocné já toužící po otcově objetí a shledání, dala jako téma do konstelace. Konstelace mi dala obraz nového nastavení, které jsem si ani ve vizualizacích nebyla schopna představit. To téma bylo velmi hluboké a esenciální pro mě.
Moje máma prožila špatnou zkušenost s muži a chtěla mě tak uchránit stejné bolesti, proto mne raději k mému otci energeticky vůbec nepustila. Tím mi zabránila mít přísun jeho energie a já žila celý život bez této energie a marně ji hledala...
Moje vnitřní představa a nastavení bylo, že je nedostupný a za sklem a já byla zoufalá, že se k němu nemohu dostat.
Můj život se změnil, můj pohled na život se změnil, není už v něm tlak,
snažení, hledáni, stálé myšlenkové procesy, jak toho pocitu naplnění
mám dosáhnout a co vlastně hledám...
Co mi vlastně chybí, jak to pojmenovat? Jak zbourat tu skleněnou clonu
mezi mnou a ním a dostat se k němu... 🤔
Je to silný osvobozující pocit, vědět, že nemusím nic dělat pro lásku,
vědět, že ji mám a proudí ke mě a je ve mě.
A jak mi to pomůže v mých vztazích se synem a manželem?
Myslím, že se přestanu snažit a dělat veci, abych se jim zalíbila a měli mě rádi.
Už vím, že to není potřeba... Budu cítit jejich lásku a energii a pozornost přirozeně.
A nemusím pro to nic dělat, jen být a přijímat.
❤️